Taky jste si určitě někdy položili otázku – přeci si spoříte, pracujete a pořád nejste ti boháči, kteří jezdí 4x ročně na dovolenou. Neustále hledáte příčinu, ale žádnou nenacházíte, ani v rozpočtu ani u sebe. Vždyť přece mnohdy nekouříte, pivo si dáte jedenkrát za týden, do hospody na něj ani nechodíte a ještě k tomu máte starou ledničku a pomalu perete prádlo ve valše.
Řešení jsou často mnohem jednodušší
Často to má co dělat s tím, jak vidíme svět „bohatých“. Myslíme si, že bohatý člověk si koupí first class jízdenku, když už jede vlakem a nebo si namísto nějaké trapné televize za pár šupů koupí pořádnou plazmu přes celý obývací pokoj. Jenže pokud nevyděláváte milióny měsíčně, tak co si budeme, takový život udržet nelze. Ti opravdu bohatí totiž nejsou vůbec žádní okázalí boháči a často by vás překvapilo, jak žijí, i přes to, že vydělávají ony miliony.
Je čas začít u sebe
Opravdu potřebujete tu ledničku za 20 tisíc? Nestačí jenom za 9 tisíc ve slevě? Je třeba mít vůbec nějaké předplatné, když si je stejně můžete tak nějak koupit, kdy se vám líbí? Je opravdu nutné mít paušál, i když by vám stačil kredit? A co potraviny? Je nutné chodit na obědy do restaurací? Nebylo by třeba lepší si zkrátka každý večer udělat na další den i oběd a večeři? To jsou takové menší nuance, které se třeba v naší mysli ztratí ve změti problémů a trablí, které musíme neustále řešit, ale všechna tato rozhodnutí pro „lepší“ variantu (a často dražší) totiž ukrajují více než je třeba. Nejenom kvůli tomu, že přispíváte ke všemu-ničícímu konzumu, ale také se ošizujete o mnohem lepší zhodnocení vašich těžce vydřených peněz.
V hodnotě je síla
Vše si přepočítejte na čas, který strávíte prací. Je opravdu dobré pracovat jak mula na novou televizi, a ještě si brát půjčku, když by na občasné koukání na televizi stačila jen ta mnohem levnější a zbytek můžete rozfofrovat za cestování například? V těchto malých zákoutích se často skrývá ono bohatství, které je v konečném důsledku, stejně k ničemu.